vyprávění o životě
Rok 1950 v lednu nadešel čas,kdy jsem se rozhodl na emigraci do Australie.V
Německu ve měste Ludviksburgu nás Cechoslovaku bylo asi kolem 400.Všichni
byli už přihlašeny na emigraci do Australie.Já byl posledni ktery se
přihlásil a už byl nejvyšší čas,pravě poslední den se přihlasit.Bylo pro mě
těžko se rozhodnout na emigraci,protože jsem už pravě rok pracoval ve mlyně
nedaleko Ludvigsburgu.Bydlel jsem ve mlyně a do tabora jsem jezdil na kole
při konci týdne.V taboře v mistnosti nás bylo 12 a většina z nás pracovali
u Američanu.Mlynář,když jsem mu řekl,že emigruji do Australie mě řekl "ty
jsi se zblaznil,co tam v té Australii budeš dělat?"Co jsem mu mohl říci?
Nevim. Bylo to pro mě těžke rozhodnuti,citil jsem se ve mlyně jak doma.Bylo
to po prve,když jsem se převedčil,že jsou i v Německu dobří lide.Konec koncu
dobré a zlé lide jsou všude po celém světě.Prvni cesta byla z Německa do
Italie a jeli jsme vlakem. Ja jsem ve vlaku jsem pracoval v kuchyni.Myl jsem
nadobi,loupal brambory a roznášel chleb .Oplatilo se to,protože jsem dostal
plno r§zných konzerv ,které přišli vhod,jak se později ukázalo.Byla to
dlouha cesta, protože jsme vice stáli někde na nádraží než jsme jeli a cesta
trvala tři dny.Po třech dnech jsme dorazili do Rimu,kde jsme byli na
obědě,kterým nás přivital papež do Italie.Po obědě nás naložili na Americké
nakladni auta a jeli jsme do tábora Banoli u Neapolu.V taboře jsme měli
čekat na lod,která nás měla transportovat do AU.V taboře bylo jidla dost ale
všechno plavalo v oleji a my na to nebyli zvykle.Ted se ukázali konzervy být
vhodné,ale dlouho nevydrželi a bylo po nich.Z tabora bylo zakázano
vycházet,ale v jednom rohu byla nizká zed a rostl při ni strom.Lehko bylo
vylézt po strom,skočit na zed a na druhé straně skočit ze zdi.Zpět to bylo
horší ale jeden druhému stoupl na ramena a posledniho jsme vytahli na
zed.Tak jsem prodal všechno co jsem si nakoupil v Německu a za peníze jsme
kupovali chleb,salam,syr a vino.Na lod jsme čekali šest týdnu a to už jsme
neměli co prodat.Italové koupili i děravé ponožky,hlavně,že to byli Americke
vojenské věci.Po šesti týdnech nás zavezli do přístavu v Neapoli na
Americkou vojenskou lod,jmenovala se " General Howze1" To bylo 1 března
1950.[Jak bylo na lodi,priste]
Po čtyřech letech v Adelaide,hlavni město státu Jižni Australie,jsem se
rozhodl podivat se dále po Australii a sice do Melbourne.Z Adelaide do
Melbourne tehdy bylo něco přez 500 mil,asi kolem 800 km.Měl jsem moje prvni
auto,ford "Anglia tourer".Veškerý m§j majetek se zmistnil v autě.Na Vánoce
jsem měl skoro celý prosinec dovolené,tak času bylo dost.nemusel jsem
pospíchat.V 1954 roku byla z Adelaide do Melbourne uzká silnice a jel jsem
kolem moře,kde bylo dále a též na některých místech silnice jěště nebyl
položeny asfalt.Na polovině cesty leží město Mount Gambier a tam jsem se
rozhodl přenocovat.Zastavil jsem na pláži jěště před městem ,abych se
vykoupal v moři,byl slunečný teplý den.Na pláži bylo několik lidi a přes noc
jsem se rozhodl,že pojedu dále směrem na Mt.Gambier a někde něco najdu jako
parking při silnici.Začalo se stmivat a nic jsem nenašel na přenocování.Až
náhle byla cesta od silnice a odbočil jsem.Byl jsem v malém lesiku a našel
jsem kousek trávniku,zajel jsem mezi stromy a položil se spát na zadnim
sedadle.Moc vyhodné to nebylo a po nějakem čase,jsem rozložil deku na
trávniku.Probudil jsem se,když už svitilo sluníčko.Díval jsem se kolem a za
dratěnym plotem se na mě dívalo několik krav.O kousek dále byla farma a než
jsem vstal už přišel farmář zjistit na co se krávy divaji.Uslyšel jsem"Good
day" ty jsi tu spal ? kam jedeš ? od kud jsi ? Já na to, jsem z Adelaidy a
jedu do Melbourne.Podle mé Angličtiny poznal , že nejsem Australan,Další
otázka byla,ty jsi z Evropy? Ano z Ceskoslovenska.Aha , já byl v Plzni,jako
voják,jěště za války.Skoda,že jsi nepřišel na farmu,Ceskoslovensko je hezký
kraj.Ale pojd na snídani,povíš nám něco o Ceskoslovensku.Nevěděl
jsem,jit,nejit ale říkal jsem si v duchu,co se mi může stát na farmě.Zajel
jsem k farmě,farmář přišel a pozval mě dovnitř.Od dveří volal,ženo jeden
navíc na snidani.Přijel ten nový na farmu? Ne to je Cechoslovak, kde já byl
za války.Musel jsem povidat o Evropě,hlavně o Ceskoslovensku a jak a proč
jsem v Australii.Chtěl jsem zaplatit za snidani a farmařka se
rozhněvala,utikej než tě přetahnu koštětem.Nechal jsem jim na památku starou
mapu CR.Kde jsem označil Kutnou horu,od kud jsem.Byl jsem mile překvapen
hostinou farmáře a jeho ženy.Po snidani jsem jel dále do Melbourne,ale musel
jsem slíbit,že je navětívím jěště někdy. [Pokracovani priste.]
Z farmy do Melbourne už nebylo daleko a silnice už byla dobrá.V Melboune
jsem si koupil noviny a hledal ubytovani.Bytů bylo několik a hledal jsem
ubytovani pro jedneho.Cena ubytovaní byla právě všude kolem 5 liber
týdně.Našel jsem byt za 5 liber ze snidani u starší vdovy.Byt byl pro
jednoho ve starým domě a byl to obývaci pokoj.V krbu mi bylo řečeno abych
ohen nezapaloval.Za byt jsem zaplatil týden napřed.Lůžko bylo široké v
jednom rohu,v druhém rohu stůl a židle,vedle stolu skřín.Byt byl ve čtvrti
města Svata Kilda [Saint Kilda] nedaleko přístavu,kde jsem před 4 lety
vstoupil na půdu AU.Byla též nedaleko pláž a byl to mořský záliv, tak žádný
žralok prý se neukáže.Auto se muselo zaparkovat na ulici,garáž
nebyla.Prosinec,leden a unor jsou v Australii letni měsice,takže se Vánoce
oslavuji většinou na pláži.Trochu divné prvních několik let,ale mě to
nevadilo.O vánocich jsou všechny továrny a v mém případě slévárny
zamknuté,tak práci jsem nehledal.Jezdil jsem po Melbourne a kolem moře.Měsic
rychle přešel a v lednu jsem začal hledat práci,dlouho jsem nehledal,práce
bylo dost a volné místa byli oznamené před každou továrnou na
tabulích.Našel jsem práci ve slevarně asi 20 minut autem.Ve slevarně byla
sprcha a ja jediný se převlékal v práci,měl jsem sprchu sám pro sebe.Snidani
jsem měl od paní domáci,oběd jsem si kupoval v kantýně a na večeři jsem
chodil do restaurace.Až jednou se mi zachtělo vařit hrachovou polévku.U
řezníka jsem si koupil kosti z uzeného masa a pořídil jsem si velký
hrnec.Když vařit,tak už alespon na dva nebo tři dny,jsem pomyslel.Kuchyn
byla na prvním patře a druhá dole v přízemi.Nastavil jsem vodu,vložil
kosti,cibuli a celý pytlik hrachu.Pak jsem čekal až se začne vařit můj prvni
pokus hrachové polévky.Pani domaci si vzpoměla na přestaveni nábytku a volá
"Bob můžeš mi pomoc ?" zmenšil jsem plyn a šel dolů pomáhat.Pani domaci se
zachtělo malovat,tak odsunout skřín a různý jiný kousek nábytku zabralo více
času než jsem myslel.Až jsme ucitili plyn,utíkal jsem po schodech nahoru a
hrách mi přišel naproti.Hrách byl po celé plotně,na podlaze až ke dveřím
kuchyně.Pani domaci spráskla ruce a prý, kolik toho hrachu jsi tam nasypal ?
Měl jsem co uklizet.Týden později jsem se chtěl osprchovat doma.Teplá voda
byla na plyn a bylo to,že se museli vložit mince a sice po dvaceti dnešnich
centech.Pani domaci mi kdysi ukazovala jak plyn zapálit,srolovala noviny a
strčila zapálené. aby se zapálil plyn,za nic jsem nemohl zapálit,vložil jsem
více peněz a zkoušel,až tu najednou výbuch,všude plno sazí, já celý černý a
pani domaci přiběhla se podivat co se děje.Co prý děláš? pro boha ja nevim
ale tohle musíš uklidit.Uklidit nestačilo,musel jsem koupit barvu a celou
koupelnu vymalovat.No a protože všechno většinou přicházi ve třech,několik
týdnů později,o druhé hodině ranní,zase strašná rána.Než jsem stačil
rozsvítit,přiběhla paní domáci a oba chlapi co bydleli dole.Co se stalo? nad
krbem byla police mramorová která prostě tam byla tak dlouho až zrezavěli
šroubky a deska spadla.Nejhorší bylo,ze z ní byli dva kusy.Pani domaci
začala,"já zde žiji už tolik let, ale jěště nikdy nebylo tolik problémů, až
ted co jsi zde ty Bobe,najdi si někde jinde byt.Ze to nebylo mojí vinou ani
nechtěla slyšet.Tak jsem se stěhoval.